pátek 6. listopadu 2015

Kokořínský důl--Skalní hrad Nedamy

Jelikož jsme díky sv. Václavovi měli v pondělí státní svátek, nemuseli jsme jít do školky a do práce. Byl čas na další výlet, sedět doma jako pecky je totiž nuda.

S výběrem výletu byla na řadě maminka, která se rozhodla vyrazit na Kokořínsko, konkrétně z obce Kokořínský Důl po červené na skalní hrad Nedamy.

Napsali jsme ještě dalším kamarádům o našem plánu a nakonec se výprava ustálila v následujícím složení: Jana, Pavel, Kája, Áďa, Jirka, Tonča, Natálka, Anetka, Nikolina, Orlando, Violka, Tamy, Jana, Ondra, a Mareček. Anetka byla vybavena kočárkem, Orlando plastovou pistolí, a někdo i mírnou kocovinou.

Správný výlet musí začít občerstvením. Po několika iteracích domlouvání jsme si dali sraz v hospodě U Grubiána. Obsluha milá nebyla, bohužel jsme asi byli otravní hosté co pořád něco chtějí. Po polévce děti vyrazily ven a začly šplhat do skal ihned za hospodou. 

Také se naše dětská parta dala do sporu s parmě místními dětmi, a vedla důležitou rozpravu o tom kdo má lepší pistoli (pro dospěláky: klacek, až na Orlanda, který měl pistoli opravdovou, plastovou), kdo umí judo a  kdo má většího bráchu. Spor byl ukončen místní holčičkou která zaskočila všechny prohlášením že jejich kočka umí karate.

Po dojezení jídla po sobě i po dětech jsme konečně vyrazili na cestu. Ta začíná Podél potoka, z hospody zatočit do prava a pokračovat po silnici asi 200 metrů, potom přes silnici točit doleva a pokračovat lesem.

Po asi 2km jsme v dorazili k restauraci Pobuda,  kde je i veřejné posezení, rozbalili jsme svačinu a zase jedli, případně i malý obchod provedli. Já jsem například získal od Tonči vysoce ceněnou palačinku.

Pokračovali jsme po pravém břehu říčky Pšovka až k lávce, která nám umožnila přejít na druhou stranu a vyrazit do jeskyně a skalního hradu Nedamy. Přesvědčili jsme Tonču a Jirku že cesta je rozhodně sjízdná kočárkem a vyrazili. Po pár metrech zjišťujeme že cesta sjízdná není, tak jsem si vzpomněl jak nosí Himalájích náklady šerpové, a kočárek s Tamyho  pomocí vynesl nahoru.

Na skalách nám kluci připravili nám pár adrenalinových chvil kdy jsem už počítal kam až se dokutálí pokud spadnou dolů.

Domů jsme to vzali opět přes restauraci Pobuda, kde mají perfektní dlouhatanánskou skluzavku. Tam všici co mohli chodit okamžitě vyrazili. Obsluha trvala nicméně na tom, že nás může obsloužit jenom u stolečku na verandě, ale ne u skluzavky 20m dále, asi to neumožňoval počítačový systém. Stála si za svým tak tvrdošíjně, že vždy někdo musel sedět na verandě na samotce, agregovat objednávky výletníků a tlumočit je obsluze, která spravedlivě ale s dlouhými intervaly obcházela všechny návštěvníky u stolečků registrovaných v počítačovém systému.

Pak už jsme se dokodrcali k autům, ještě po cestě si Kája  vzpomněl kam si schoval klacek (meč na medvědy), vyhrabal ho z roští a donesl do auta do kufru. Domů jsme dorazili večer, kluci už spali, a probudili se až těsně před tím než jsme je položili do postele.

Výlet to je výborný, trochu kratší, a s kočárkem jenom pro nadšence.

 

Žádné komentáře:

Okomentovat